Románský kostel vsi Řepy z počátku 13. století na místě dřevěného, později upravován barokně a klasicistně. Ve 2. polovině 20. století zchátral, avšak před demolicí byl zachráněn památkáři. Restaurován v letech 1991-1993 do podoby z 18. století, od r. 1996 se opět používá jako farní.
Osmisetletou historii románského kostelíka sv. Martina v Řepích pomohl významně osvětlit stavebně historický a architektonický průzkum z r. 1990, který předcházel záchranným pracím. Především byly nalezeny zbytky zuhelnatělé trámové konstrukce a prohořelá jílová podlaha, které s dalšími nálezy prokázaly existenci dřevěného kostelíka ve 12. století, který zanikl požárem. Vznik kamenné stavby je nyní datován mezi roky 1200 a 1225 a za stavebníka je považován pražský měšťan Frovín, který ves odkoupil od břevnovských benediktinů. Vznikla tehdy nevelká obdélná loď o vnitřních rozměrech 7 x 4,5 m, k níž přiléhá na východě půlválcová apsida a na západě poměrně masivní věž o vnitřních rozměrech 3,5 x 3 m. Stavba byla provedena z opukových kvádříků z nedalekých bělohorských lomů. Průzkum dále odhalil provázanost základového zdiva lodi a věže a prokázal chybnost dřívější domněnky, že věž byla přistavována dodatečně. Naopak je nyní prokázáno, že stavba vznikla současně jako celek. První patro věže bylo přístupné portálkem od jihu zvenčí a sloužilo jako tribuna. Kostelní loď byla naopak přístupná od severu, neboť tehdejší ves ležela na rozdíl od pozdější doby v mělkém údolí Litovického potoka. Prokazuje to zrestaurovaný původní románský portál s tympanonem. Z dalších románských součástí stavby bylo objeveno 54 dlaždic v apsidě a opukové základy menzy. Řepský kostel byl zpočátku kostelem farním, zpráva z r. 1368 však potvrzuje, že poklesl na kostel filiální farního kostela v Liboci. Tento stav trval v podstatě až do závěru 20. století. Z doby gotické byl nalezen pouze opukový sanktuář vložený do severní zdi apsidy. Archeologický průzkum potvrdil, že po celé 16. a 1. polovinu 17. století nebyl objekt používán. Jeho církevní funkce byla obnovena r. 1667.
V 18. století došlo k významné barokní úpravě kostela. Z té pocházejí velká okna v lodi, placková klenba a kruchta. Protože centrum vsi bylo v té době přeneseno na jih od kostela, byl zazděn nepotřebný severní vchod a probourán nový v jižní stěně lodi. Do apsidy byl vestavěn barokní oltář a proto bylo zazděno původní středové okno. K apsidě byla tehdy necitlivě také přistavěna sakristie.
V 19. století byl zazděn i jižní vchod a zřízen nový od západu přízemím věže. Místo zrušeného jižního vchodu prozrazuje pouze výklenek ve vnitřní stěně lodi. V té době byly také dodatečně přizděny opěráky věže a významně upraven interiér.
V 70. letech 20. století byl kostel uzavřen a mobiliář vyklizen. Opuštěná stavba byla vydrancována vandaly a navíc došlo k poruše statiky celé stavby, neboť v důsledku zrušení a zavezení návesního rybníka došlo ke změně hydrogeologických poměrů. Zchátralost a mohutné trhliny ve zdech byly důvodem, proč místní samospráva v 80. letech navrhla demolici stavby. Teprve tehdy vstoupili do hry památkáři a prosadili záchranu cenného objektu. Od r. 1988 probíhaly práce na statickém zajištění a byla zbořena sakristie nevhodně přistavěná k apsidě při barokních úpravách. Při průzkumu bylo zjištěno, že stavba prakticky nemá základy a všechny nosné zdi bylo nutno podbetonovat. Při obnově provedené v letech 1991-1993 byly zachovány a zvýrazněny důležité stavební prvky, zejména románské. Byla obnovena původní románská okna v apsidě a v jižní stěně věže. Na severní vnější stěně lze opět vidět původní pozdně románský portál s tympanonem. V apsidě byl obnoven gotický opukový sanktuář. Na kruchtu byly vráceny malé varhany z r. 1861 a v nejvyšším patře věže jsou nyní zavěšeny dva zvony ulité r. 1948. Vrchol věže tvoří měděná báň z r. 1992.
V r. 1996 se kostel sv. Martina stal asi po 650 letech opět farním a konají se v něm pravidelné bohoslužby.